26. dubna 1986 – to je největší jaderná nehoda v historii jaderné energetiky. K události došlo ve 4. bloku jaderné elektrárny v Černobylu, která leží na území dnešní Ukrajiny.

Černobylská jaderná elektrárna, kterou tato jaderná nehoda postihla, se nachází zhruba 130 kilometrů severně od hlavního města Ukrajiny, Kyjeva – blízko hranice s Běloruskem. K výbuchu, kterým se jaderná havárie spustila, došlo v 1:24 hodin ráno tamního času.

Havárie jaderné elektrárny Černobyl nenastala v běžném provozu, tedy v režimu standardní výroby elektřiny.

Průběh jaderné havárie v Černobylu

Jaderná havárie v elektrárně Černobyl se projevila dvěma explozemi, které rozmetaly část aktivní zóny jaderného reaktoru, včetně paliva a hořícího grafitu. Horní část budovy reaktoru 4. bloku elektrárny Černobyl byla zničena. Vznikl požár na střeše turbínové haly a také v prostorách reaktorové haly. Hořící radioaktivní grafit z reaktoru byl vyvržen do areálu jaderné elektrárny. Hořela také zhruba čtvrtina grafitových bloků v jaderném reaktoru. Z rozbitého a rozžhaveného reaktoru 4. bloku elektrárny Černobyl začala unikat radioaktivita, jejímž důsledkem bylo masivní radioaktivní zamoření bezprostředního, ale později i stále vzdálenějšího okolí.

Jaderná havárie a nádorová onemocnění

Za jednoznačně prokázaný pozdní účinek havárie v Černobylu, jehož příčinou je radioaktivní zamoření, je považován zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u jedinců ozářených v dětském věku (tzn. do 18 let věku). Šlo o děti z Běloruska a v menší míře z Ruska a Ukrajiny, které byly zasaženy radioaktivním jódem (I131) jak vdechnutím, tak zejména v důsledku pití mléka od krav, které se pásly na kontaminované trávě.

Jaderná havárie v Černobylu měla své následky – v průběhu let 1992 až 2000 bylo ve zmíněných zemích diagnostikováno přibližně 4000 případů rakoviny štítné žlázy u dětí a mládeže ve věku do 18 let. Z toho celkem 9 pacientů (8 v Bělorusku, 1 v Rusku) zemřelo na rakovinu štítné žlázy. Neexistují data, která by potvrzovala výskyt rakoviny štítné žlázy mezi dospělými.

Černobyl způsobil ale také psychologické a sociální potíže. Svou roli přitom sehrála evakuace jako následek jaderné havárie, a vytržení z přirozeného prostředí tak velkého množství lidí. Podle některých odborníků bylo 2. kolo evakuace, týkající se 220 tisíc osob, zbytečné, protože z hlediska naměřeného radioaktivního zatížení již nebyl k přesídlení těchto obyvatel žádný důvod.

Pokud jde o jiné typy nádorových nemocí (než je rakovina štítné žlázy), nebyl mezi širokou veřejností do roku 2004 zaznamenán nárůst (nad přirozenou úroveň) úmrtnosti způsobený leukémií či jinými typy rakoviny (s výjimkou rakoviny štítné žlázy u dětí), který by byl vyvolán radiací v důsledku jaderné havárie v Černobylu.

Ve skupině přímých likvidátorů jaderné havárie (tedy zaměstnanci, hasiči, záchranáři, asanační pracovníci, atd.), kteří byli zasaženi vyšší dávkou radiace (v průměru 107 mSv), byla zaznamenána zvýšená úmrtnost způsobená leukémií, jinými nádorovými nemocemi či nemocemi oběhového systému vyvolanými radiací v důsledku jaderné havárie. Počet takovýchto úmrtí byl odhadován na zhruba 230.

Doposud nebyl prokázán žádný vliv radioaktivního záření na výskyt vrozených (dědičných) vad či jiných genetických efektů. Zhruba od poloviny roku 1986 se ve statistikách sice začal objevovat nárůst vrozených vad a to jak v zasažených, tak i nezasažených oblastech Běloruska. Odborníci však tento růst přičítají zlepšené úrovni registrace takových onemocnění. Je známo, že registrace vrozených poruch a malformací byla do té doby (do jaderné havárie v Černobylu) v Sovětském svazu na nízké úrovni.