,,Tatínkova Princeznička“

Taková skvělá rodinka

Pěkný dům,krásná zahrada,super rodiče.

Každou neděli bábovka a v létě týden na Balatonu,maminka byla úřednicí v bance a tatínek,ten skvělý vzor tolika mužů,byl náměstkem ředitele jedné textilní továrny.Já jsem byla vypiplaný jedináček .Otcům mazlíček. ,,Neměl bys tu holku tak rozmazlovat.Všechno ji dovolíš.Měla by se učit a ne ležet na zahradě v síťové houpačce“ rozčilovala se často máma.Jenže já ji vždy elegantně obešla a přemluvila tátu,že si úkoly napíšu až potom.A on mi to samozřejmě dovolil.,,Si krásná holka po mámě a chytrá po mě,ty se nemusíš zatěžovat psaním úkolů.“Byl na mě tak hodný,byli jsme dvojka.Všechny kamarádky mi tátu záviděly.Byl hezký a milý a hodně se mi věnoval.

Zatímco holky chodili do školy v doprovodu matek,mě do školy  vozil táta služebním autem.

Brával mě sebou do práce,kupoval mi zmrzlinu,vodil mě do kina a já ho obdivovala.

Měla jsem ho tolik ráda,raději než mámu.

Až do toho dne…

Všechno nejlepší

,,Tak a teď už jsi velká holka,všechno nejlepší!“Máma mi vrazila pusu a na stůl položila čokoládový dort s osmi svíčkami.Ty jo už je mi osm.A kde je táta?

,,Už běžím,holky,doufám,že jsem ten večírek neprošvihl.Tak kdepak mám tu moji velkou holku?Něco pro ni mám!“Táta držel v ruce velkou krabici.

V krabici bylo…štěně!!!,,Táto ty jsi jednička!Děkuju,děkuju,děkujuuu,pejska jsem si přála už nejmíň rok!“

Byla to parádní oslava,nacpala jsem se dortem,hrála si s Maxíkem-tak jsem pejska pojmenovala ,a byl čas jít spát.

V posteli jsem si ještě přemýšlela,jaký to byl nádherný den,a pak jsem usnula.

Probudil mě nepříjemný pocit.

Ležela jsem v posteli a někdo mi sahal pod noční košili.

,,Pomoc..“

Ruka mi zakryla ústa.

,,Miláčku,to jsem já,tatínek.Neboj se,přišel jsem se jen pomazlit.Nemusíš křičet.To je přece hezké,když tě hladí táta.Dělám to z lásky,tak se neboj,maličká.“

,,Tati,nedělej to,“cítila jsem se zmatená a TO,co otec začal dělat,mě moc bolelo.Ale on mi zakryl pusu peřinou,opakoval,že je to normální a že to dělají všichni tatínkové.Jen maminka,že se to nesmí dozvědět,protože by umřela,nebo by mě mohla zabít.

Ten hnusák!

Ubližoval mi a ještě ve mně vyvolával pocit viny.

Když skončil,dal mi pusu na čelo a odešel,jako by se nic nestalo.

Ležela jsem pod peřinou a plakala,nemohla jsem usnout.Bolelo mě celé tělo.Bála jsem se,že se ještě vrátí,tak jsem se raději schovala pod postel a zůstala tam až do rána.

,,Kristýno,vstávej,už musíš do školy.Ježišmarjá,co je dneska s tou holkou?“

Rychle jsem vstala zpod postele a začala se oblékat.

,,Tatínek už čeká v autě pospěš si“

,,Mami“ vyhrkla jsem. ,,No copak je?!“

Málem jsem se rozplakala,ale hlavu do dveří vrazil otec,a tak jsem raději šla a nastoupila do auta.,,Něco pro tebe mám holčičko,ale jen když mi slíbíš,že nikomu neřekneš to naše malé tajemství!Víš přeci,že by maminka mohla umřít,kdybys ji to pověděla?!“

Byla jsem malá,ustrašená,osmiletá holčička,co se bála,že když to někomu prozradí její maminka umře.Slíbila jsem,že nic neřeknu.Táta mi dal řetízek se srdíčkem,na důkaz lásky.Lásky,která mě budila skoro každou noc.

Škola se pro mě stala jediným útočištěm,kde jsem se nebála,prosadila jsem si snad všechny kroužky,na které se dalo chodit.Jen abych nemusela být doma.Někdy se totiž stávalo,že se táta stavoval přes den doma,protože se mu stýskalo po jeho ,,princezničce“.

Tak jsem raději trávila čas až do večera mimo dům.

Trvalo to celé roky,když už mi bylo patnáct,chtěla jsem se zabít.Našla jsem máminy prášky na spaní a spolykala jsem plnou krabičku.

Plakala jsem a pak……..sladké nic.

,,Co jsi to vyvedla ty trdlo?“Otevřela jsem oči a nademnou se skláněla ženská tvář.,,Kde to jsem?“-,,Kde bys byla v nemocnici,buď ráda,že se tatínek zastavil doma dřív a našel tě!“

,,Nééééé!!!!!!“ zařvala jsem ,,Proboha to ne!Já chci umřít,nechte mě!!“

Lékařka se na mě nevěřícně dívala,a pak mě vzala do náručí a pomalu se vyptávala,co se stalo.Ani nevím proč,ale najednou mi bylo všechno úplně jedno.Svěřila jsem doktorce celou pravdu.Byl to první člověk,kterému jsem řekla o té hrůze,která mě tolik let trápila.

,,To je hrozné,neboj se holčičko,něco s tím uděláme!“A co slíbila taky dodržela,vše řekla mé matce.

Matka všechno celou tu dobu věděla

,,Ty couro jedna,co si to vymýšlíš?Takhle osočovat tatínka!!Že se nestydíš!

Bůhví co jsi s kým měla,přišla jsi o panenství a teď to ze strachu svádíš na tatínka.Ale to ti neprojde!Já si nenechám zničit manželství kvůli takové couře!“

Matka na mě řvala tak moc,že ji museli z nemocnice vyvést.Takovou reakci jsem nečekala.

Možná to celou dobu věděla a mlčela,jen aby si ,,nezkazila manželství“ s tím ,,zvířetem“.

Přišla jsem o všechny iluze a dokonce také i o jednu spřízněnou duši,protože doktorka co se mi snažila pomoci hned druhý den zmizela.Přeložili ji na druhý konec republiky.Holt tatínek si to uměl zařídit!

Nějaký čas jsem pobyla na psychiatrii,ale vlastně nic mi to nedalo,když mě pustili ven,čekal na mě otec.

,,Co jsi to udělala princezničko?Kdybys umřela,nepřežil bych to…“

To prase.,,Jo?Tak už zamnou v noci nikdy nechoď.Nebo to udělám znova.A nech mě odejít na školu do Prahy.Zařiď mi to.“ Vyzkoušela jsem vydíráni a ono to kupodivu zabralo.

Dokončila jsem první ročník studia a na druhý už jsem přešla do Prahy,t o mi zařídil!

Domů jsem z intru nejezdila vůbec,koneckonců nebylo za kým.

Z otce mi bylo špatně a bála jsem se ho a matka se mnou nemluvila..

Její manžel jí roky znásilňuje dceru a ona s ní nemluví.Bůhví jak to bylo,že..

Oba jsem je viděla až na promoci na vysoké škole ekonomické a vůbec nic se nezměnilo.

Matka se tvářila opět jako bych ji ublížila a otec mi věnoval řetízek,tentokrát s křížkem.Jakože mám boha prosit o odpuštění,sebrala jsem sílu a hodila mu jeho dárek na obličej,protože prosit o odpuštění by měl on,já mu ale nikdy neodpustím,nemůžu!!!