A co když nastanou problémy s výchovou?

Výchovné problémy Pod tímto pojmem si můžete představit celou škálu takového chování, které si pes osvojil během svého předcházejícího života, a díky kterému přežil až do chvíle, kdy jste se rozhodli pro společný život. My lidé máme o chování členů své domácnosti zcela jiné představy než pes - samotář nebo pes - člen psí smečky, a tak nastane oběma stranám doba vzájemného přivykání i ústupků. Čistota; půl zdraví Mezi základní problémy přivykání patří, z hlediska člověka, naučit psa čistotě, jak se leckdy alibisticky říká tomu, aby pes nevykonával svou potřebu v domě. Už v porodní bedně se má vyložit jeden roh novinami a přesouvat tam štěně vždy, když chovatel zpozoruje, že se chystá vyprázdnit. Štěňátko v novém domově v bytě důsledně přenášíme na noviny v nějakém koutku, v domku pak na zahradu, a to vždy po probuzení a po jídle. Úspěch vždy pochvalte. Kromě toho je účinné chodit venčit, např. každé dvě hodiny, aby si štěně zvyklo na pravidelný rytmus a zapa- matovalo si, že bývá po vyprázdnění venku chváleno. Zamezte tomu, aby štěně dělalo loužičky v noci. Na noc umístěte pejska do bedničky, ze které sám nevyleze a kterou budete mít na doslech. Štěně si samo zakňučí v případě potřeby, protože si nebude chtít znečistit vlastní pelíšek. Zejména zpočátku loužičky v bytě budou, s tím je nutné počítat. Štěně netrestejte – žádné bití, křik nebo namáčení čenichu, stačí ho jen pokárat, a to ještě pouze v tom případě, že jste na prohřešek přišli bezprostředně po činu. Aby si pes nezvykl chodit na místo, které si před časem takto označkoval, po očištění skvrnu pachově překryjeme např. octovou vodou, jejíž odér bude psovi nepříjemný. To starého psa, resp. psa odrostlejšího, těžko učit novým kouskům a je nutné obrnit se obrovskou trpělivostí. Kromě zmíněné trpělivosti dodržujte pravidelnost. Pravidelně podávaná strava ve stejném složení i množství spolu s procházkami v obvyklých intervalech jsou základními předpoklady pro pravidelné vyprazdňování. Opět platí netrestat, když se něco nezdaří, ale chválit v případě úspěchu.

Socializace psa Zmíněné procházky jsou nutné pro vytváření sociálních kontaktů i tehdy, kdy má váš nový přírůstek k dispozici "svou" zahradu. Cestou si pes vytváří nové kontakty se psy v nezvyklém prostředí, poznává nové pachy, učí se chodit na vodítku nebo s košíkem. Když se pejsek adaptoval v novém prostředí, pozvěte si občas domů návštěvu, pro začátek bez dětí a bez zvířat, a poučte ji, že si má počínat tiše a klidně. Pozorujte psa, jak se chová k "vetřelci". Pes by měl pochopit, že hlídat pány a jejich majetek neznamená být agresivní na zvané hosty. Naučte psa hrát si. Je možné, že ve svém dosavadním životě neměl mnoho příležitostí ke hrám s člověkem. I během takových kratochvil, jako je přetahování o hadr nebo o klacek, se pes učí, kam až může ve vašem vzájemném vztahu zajít, i to, že někdy vyhraje přetahovanou pes a jindy pán. Nenechávejte psa vyhrát vždy, abyste nepřišli o autoritu. Nerušte psa při jídle. Hlavně v prvních dnech a týdnech dohlížejte raději na to, aby se k psovi u misky nepřibližovala ani ostatní domácí zvířata, ani děti. I u v jádru hodného psa mohou převládnout instinkty podpořené navíc měsíci nebo léty strádání, a snadno by mohlo dojít k úrazu. Výchova psa K té je třeba trpělivost, důslednost, láska a autorita. Buďte si vědomi své převahy (a nezneužívejte jí). Pes vás poslechne jen tehdy, bude-li vás považovat za vůdce smečky. Psa neučte více povelům najednou, nechte ho odpočinout. Pro požadovaný cvik používejte vždy jen jedno slovo. Když se cvičení nedaří, nedávejte vinu psovi – je možné, že chybu děláte vy. Třeba dáváte jiné signály pohyby svého těla a jiné hlasem. U nalezeného psa vyzkoušejte základní povely a pokud nereaguje, začněte s učením. Chůze na vodítku I pes žijící celoročně na zahradě (a nebo na gauči) by neměl mít problém s chůzí na vodítku, tedy vedle chovatele a bez táhnutí. Štěně nebo doposud polodivoce žijícího psa naučte nejprve na obojek. Později připněte vodítko a začněte s výukou. Pokud si pes sedne, nalákejte ho k chůzi a pak chvalte. Jestliže spěchá a táhne, zastavte ho krátkým škubnutím vodítka. "Sedni!" Vyslovte povel a současně přitlačte rukou zadek psa směrem dolů. Štěně pochválíme i za to, že vydrží sedět pár vteřin, dospělého psa můžeme nechat čekat na pochvalu i několik minut. "Ke mně!" Pes, který se nenaučí správně zareagovat na přivolání, je odsouzen trávit svůj život na vodítku. Štěně se povelu naučí snadno, protože má potřebu být v těsné blízkosti svého pána. Dospělý pes by se měl učit přivolání jen v takovém prostředí, odkud se nemůže zaběhnout. "Zůstaň!" První nácvik provádějte v bytě. Svému psovi dejte pokyn "zůstaň" nebo "čekej" a vyjděte ven. Když pes kňučí nebo škrábe na dveře, reagujte na dění za dveřmi ostrým "fuj!". Do místnosti se vraťte až tehdy, kdy už se pes uklidnil – jinak byste psa naučili přesně opačnému výkladu: Když zakňučím, pán se vrátí. Psa pochvalte a odměňte. Po čase můžete v parku psovi oba poslední pokyny zkombinovat. Psí škola Pokud jste si pořídili pejska a zjistili jste, že nezvládáte jeho výchovu, obraťte se na některou z existujících psích škol. Dnes je "psí školství" na poměrně vysoké úrovni, dokonce i se specializacemi na převýchovu špatně vychovaných psů, nebo najdete ve velkých městech dobře prosperující odborné psí poradny vedené psychology.