,,Pilulka (NE)Štěstí"

Patnáctiletá Veronika se dostala na Střední školu bez problémů.Rodiče, maminka majitelka fit centra a tatínek podnikatel ve stavebnictví.Svoji jedinou dceru k její budoucí profesi vedli svědomitě.Byla jejich zlatíčkem a princezničkou,byla jim vším.Každičké jejich přání bylo předem splněno.

Ale-Vážně každé ?

Když přišla odpoledne domů ze školy doma ji vítala samota nebo uklizečka.Na lednici se každý den konala korespondence pomocí magnetického bločku.

,,Večer přijdu pozdě. Pa Veroniko,máma“

,,Dostala jsem dvojku z matiky,Potřebuju 400 korun na obědy.Pa Veronika“

Blahopřeju,peníze jsou v šuplíku,posílám pusu,máma“

Veronika byla stydlín,hrozně pomalu si hledala nové kamarády a sžít se s novou školou pro ni bylo hotové peklo.

,,Jsou tam faaakt divný lidi“stěžovala si rodičům  ,,Myslím že to nezvládnu,nerozumím si snimi“

,,Život je boj“ řekl otec ,,Tvoje starosti bych chtěl mít.“

A dodal : ,,Už nejsi malá,musíš se učit!“

A tak to vzdala.Ve snaze ,,zapadnout“ začala nosit trojky a čtyřky,když se snažila být dobrá,ostatní se ji smáli,že je šprtka.

Přestávky trávil s třídní partou,s níž se zkoušela najít společnou řeč.Dost lidí z nich kouřilo marijánku-tedy všichni ti,kdo se snažili být ,,in“.

Klídek Verčo,nic se ti nestane,vždyt je to jen příroda-tráva.

,,Víš co,dej si čouda,uvidíš sama jak ti bude fajn.“ Přesvědčoval ji Milan.

,,Bude výtvarka,jak myslíš,že tvořili umělci?“ dodala Andrea.

Prvákem prošla Veronika jen ,,o fous“,ale za to měla nové kamarády.

Po vysvědčení sice zvedl tatínek varovně prst,ale Veronika působila mnohem veseleji,a už nevysedávala stále sama doma.Její rodiče byli stále mimo domov,takže ani nevěděli,že v zadu na zahradě je o šest květináčů víc, v nichž během prázdnin rostli pohledné konopné rostlinky.

Do druhého ročníku už se Veronika těšila.Dovolená u moře s rodiči ji sice trochu vrátila do starších kolejí samoty,ale pomalu dozrávající konopné rostlinky ji připomínaly kamarády.Její domácí lístečková metoda pokračovala,pani uklizečka chodila už pouze dvakrát týdně a rodiče se vraceli až dost pozdě večer.

Veronika s Michalou,která si na svých krásných blond vlasech nechala udělat dredy,měli dům samy pro sebe.Brunetka Veronika si na radu svoji kamarádky udělala fialovočerný melírek aby tak potlačila svoji přílišnou jemnost. ,,Noc je ještě mladá“ řekla Míša ,,co takhle zajít k Milanovi do klubu?“

Veronika psala rodičům smsku : ,, Dneska budu spát u Míši,dobrou noc J“ oblékla si těsné džíny ,nasadila černé brýle,které úžasně kontrastovaly s její fialovočernou hřívou spletenou do několika copánků a vyrazily.

Páteční taneční párty se teprve rozjížděla.V páteční večery tu dostávali život docela jiné  obrátky díky pilulce o velikosti borůvky s různými obrázky a také s různými názvy : extáze,éčko,extoška.

Taneční parket v dunivém rytmu techno pravidelně prosvětloval světelný kužel laserových paprsků a Verča s Michalou pozorovali tu krásnou barevnou spleť tvarů a barev.

,,Holky dáte si něco?“ zeptal se jich Milan s igelitovým pytlíčkem v ruce schované za zády,v němž byli dvě pilulky.Michala vytáhla z kapsy pětistovku a dívky zapili svá dvě první éčka vodou a nic zvláštního se nedělo.

,,Pojdte si trsnout,když už jste tady holky.“ Vyzval je Milan.

Za několik minut se obě holky cítili jako v ráji a Verčin stud před mnoha lidmi okolo byl najednou jen ,,tu tam.“

Svět nepochopení a samoty,vysokých nároků zapadl hluboko za obzor.V šest ráno zhasla poslední světla a v sedm už obě spali ve Veroničiným pokojíčku.Křehká princeznička se rodičům měnila před očima.Tetování pod lopatkou,piercing  v obočí,hubená jako žížalka…

,,Tu čůzu tady už nechci vidět!“ vykřikla matka,když Veronika přišla s dalším piercingem,tentokrát v bradě.

,,Bud se vzpamatuješ,nebo s ní udělám rázný konec“ rozčilovala se.

,,Mami prosím tě uklidni se,doteď Vám byla ukradená stejně jako já“ bránila Veronika svoje kamarádství.

,,Nechci nic slyšet,v pátek s námi odjíždíš k babičce“přerušila ji nekompromisně.

V pátek ve 4 hodiny měli odjet k babičce.Je sedm hodin a Veronika nikde.

,,Zavolej k té její kamarádce!“navrhl otec. ,,To bych musela znát číslo“ - ,,Tak snad bude v telefoním seznamu,ukaž podívám se“ a práskl se seznamem o stůl. ,Jak,že se jmenuje?“-,,To se ptáš mě?!“ kroutila matka hlavou.

Vešli do Veroničina pokojíčku a začli hledat telefoní číslo,místo toho však nalezli jinou stopu a to konopí v učebnici češtiny a nulový výpis ze studentského konta,na který ji pravidelně posílali dva tisíce korun.Tento večer už domů Veronika nepřišla….

O půlnoci jako každý pátek dorazila s Michalou do Milanova klubu,byla zmatená,nevěděla jestli ji bylo líp,když na ni rodiče kašlali,nebo jestli teď když se o ni začínají přespříliš starat.S Milanem a Michalou se na víkend nastěhovali do suteréního bytu.

,,Život je vo nečem jiným,než jen o rodičích a škole“ uklidnovali Veroniku.

,,Netrap se“ říkal Milan,když ji utahoval škrtidlo,aby se dobře trefil do její žíly.

První dávku perníku ochutnali kamarádky společně.

A víkend v tom bytě se protáhl o den,dva tři…pak už je přestala počítat.V sobotu večer už to zoufalý rodiče nevydrželi a obrátili se na policii.Překousli trapnost výslechu a otázky na které neuměli odpovědět.

,,S kým se vaše dcera stýká ,kam často chodí,jaké má zájmy?“ Najednou měli oba rodiče dostatek času,jejich životní sen se rázem zhroutil jako domeček z karet.Dítě pro než žili je najednou v děsivém ohrožení.Po jejich holčičce nebylo ani stopy.

Veronika zatím prožívala životní kotrmelce jako na tobogánu.Milan ji po čase odmítl dávat ,,JÍZDENKU DO SVĚTA SNŮ“ zadarmo.,,Holčičko,za všechno se platí“ smál se.

Dala mu už všechno co měla u sebe: mobil,prstýnky,kartu…

Pak si dodala odvahu a vyčíhala si kdy rodiče odjedou a ukradla matčiny šperky.Milanovo požadavky však rostly.

Když se plížila z domu s otcovým notebookem,srazila se s rodiči.Ti už věděli kam se jejich věci stěhují.Pohublá,špinavá Veronika se nejprve chtěla prát jako lapená zvěř,křičela ,ve slovech co vykřikovala jakoby házela na rodiče všechno bahno světa,její odpor pomalu slábl,bylo ji zle padala do prázdnoty.

Když se probrala ve své bílé čistě povlečené posteli,zaslechla telefonovat matku.

Zamyslela se nad vším co udělala :první joint,extáze,pervitin,krádeže….,,Proboha,co sem to jen udělala?Ne tohle přeci nechci!!!“Pokusila se napít ale z třesících se rukou ji sklenička s vodou upadla.Roztříštila se po pokoji,střepy byli všude…Veronika sevřela ruku ještě pevněji a na polštář dopadla první kapka krve.Necítila vůbec žádnou bolest jen jakousi úlevu.V tom se otevřeli dveře a nad Veronikou se skláněl lékař a rodiče.Doktor ji jemně otevřel pořezanou dlaň a pomalu odstraňoval drobné úlomky střepů,oči matky a dcery se setkaly jejich vzájemný pohled zalitý slzami vyjadřoval pochopení,touhu po vzájemném odpuštění a také nevyslovenou lásku.

                                                    Přeji Vám hezký den :-)