Výběr Štěnátka aneb. Na co dávat dobrý pozor..

Vybíráme štěně Všechna psí mimina bývají většinou krásná a roztomilá, ale my už máme určitý záměr a podle něj také budeme postupovat. Výběr přizpůsobíme nejen našim představám, ale i plemenné příslušnosti štěňat. Jiné povahy všeobecně mají němečtí ovčáci a jiné pudlíci. Ve vrhu neposedných teriérků těžko najdeme klidného, mírného psíka. Chceme-li získat podřídivého, rodinného přítele z vrhu služebního plemene, po pracovně vedených rodičích a ke všemu nemáme se psy žádné zkušenosti, rovnou se můžeme připravit na nepříjemnosti zejména při výchově. Ale jako všude i tady existují výjimky a může se vyskytnout klidnější pejsek, který bude pro naši rodinu dobrým společníkem i spolehlivým hlídačem. Ve vrhu plemene, vyznačujících se nezávislou nebo citlivou povahou, nemůžeme hledat oddaného, tvrdého obranáře. V každém případě se poradíme s chovatelem, protože právě on zná štěňata nejlépe. Znalost standardu se nám zúročí např. u plemen, která musí mít odpovídající barevné znaky, a proto bychom měli znát alespoň orientačně jejich rozmístění, velikost i barvu. Některé znaky mohou odrůst, ale některé se mohou při dalším růstu naopak rozšířit. Slušný chovatel by nás měl na nesrovnalosti upozornit. Povrchní studium standardu dobrý chovatel pozná. Rozumnému chovateli se však nemusíme stydět přiznat, že standard ani podmínky chovnosti daného plemene neznáme. Právě proto se obracíme na něj, aby nám poradil či pomohl vybrat požadované štěně. Na štěňata bychom se měli jet podívat alespoň dvakrát. Když to není možné, nezbývá nám nic jiného, než věřit informacím od chovatele a vydat se přímo pro štěně. Vybírat štěně by měl ten, který se o něho bude nejvíce starat. Ostatní členové rodiny mají často jiné představy o povaze štěněte a někdy nesouhlasí ani s plemenem, pro které jsme se rozhodli. Předem se také obeznámíme se základními potřebami štěněte a standardem plemene. Odebrat štěně od matky v 6 týdnech je povoleno jen výjimečně, běžné je to po 8. týdnu věku štěněte. V chovatelském řádu (pro psy s průkazem původu) je stanovený věk odběru od 7. týdne a jistě to má své opodstatnění. Tento kompromis se musí dodržovat, aby bylo štěně dobře vyvinuté a ještě se částečně socializovalo mezi sourozenci. Ani argument chovatele, že šestitýdenní štěňata už dobře sama přijímají potravu a jsou samostatná, není dostačující. Příliš pozdě odebraná štěňata si zase mohou obtížně zvykat na nového majitele. Záleží ale i na povaze štěněte, socializaci u chovatele i na přístupu nového majitele. Neméně důležité je dodržování ochranné lhůty po očkování. Tím se termín odběru posune přibližně mezi 9. týden a 3. měsíc. Štěně připravené na cestu ""do světa"" by mělo být tzv. zralé tedy dobře vyvinuté. Ať už po psychické nebo fyzické stránce. Vyhledává kontakt s chovatelem i ostatními lidmi, hraje si s matkou i sourozenci, není však na nich už příliš závislé. Se zájmem objevuje okolní svět, ale je opatrné při setkání s neznámými podněty. Přijímá bez potíží pevnou potravu (prořezané by měly být všechny mléčné zuby), dobře se pohybuje. Návštěvu u chovatele si samozřejmě předem domluvíme. Začínající pejskař by si měl vybrat štěně s vyrovnanou povahou. Tu požaduje i většina už zkušených majitelů psů. Jak ji ale poznat? Prostě dobrým pozorováním. Oporou by nám měl být chovatel, který už štěňátka dobře zná. Také by nás měl upozornit, že správné reakce poznáme většinou kolem 5. týdne věku štěňat. Výběr mezi štěňaty Přiběhne-li se hned některé na vás podívat, jen co se u nich objevíte a k tomu má ještě zdvižený ocásek a hned vás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo vás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáte dostatečné zkušenosti, budete mít pravděpodobně s jeho výchovou problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají např. k výcviku obrany či ostraze. Když na ně zavoláte, zamlaskáte a zatleskáte (u malých štěňat si dřepněte nebo se alespoň skloňte) štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si vás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se děje. Vyjdete-li mu vstříc povzbuzením, snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po vás, chce vám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine. Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláte (je-li jim tento zvuk povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat, s těmito psíky bývá horší spolupráce. Měli byste vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat. Bázlivější štěňátka vás budou zpovzdáli pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budete blížit. Podaří-li se vám je ulovit, na hlazení nezareagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči svému okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají dobří hlídači a velmi oddaní psi. Začnete-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáte pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých. Hodíte-li mezi štěňata např. klíče nebo jimi zachrastíte, většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé štěně sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat co se to stalo. Kdežto bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.Půjčíte-li si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáte jejich pozornost, hodíte ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i jednotlivě.